Babka, sameťáček, prstíčky či „polský hřib“. Kde se vzaly podivné názvy našich hub?

Houbaři si předávají názvy z generace na generaci, jenže stejné houby se v různých krajích často jmenují úplně jinak. Některé přezdívky vznikly podle vzhledu, jiné podle místa růstu a za dalšími se skrývají příběhy.

Chcete-li článek poslouchat, přihlaste se Houbařská sezóna je v plném proudu a v lese se snadno potkají dva houbaři, kteří si začnou nadšeně porovnávat své úlovky. Jenže někdy může jejich rozhovor připomínat spíš nedorozumění. Jeden našel poddubáky, druhý sameťáčky a třetí by možná tvrdil, že má v košíku modráky. Přitom všichni mohou mluvit o stejné houbě. Právě hřib hnědý patří k druhům, které dostaly v různých krajích celou řadu lidových názvů. Říká se mu také hnědák, podborovák, podhříbek, pančák, panský hříbek či slaďák. Poddubák může znít, jako by bylo nutné jej hledat pod dubem. Hřib hnědý ale houbaři dobře znají ze smrkových a borových lesů, kde patří k nejčastějším úlovkům. Modrákem je nazýván podle nápadné vlastnosti - při otlačení a po řezu modrá. Jenže ani název modrák nám ještě neřekne, jakou houbu člověk vlastně našel. Na mnoha místech se tak…